Chaloupka Orličky

19.-28.8.

Hlášení ze dne 21.8. 1938

I po tak namáhavém dnu, jako byl včerejší, máme rozcvičku. Během včerejška jsme stihli spočítat nepřátelskou kolonu, která se přesunovala po blízké silnici, prodělat základní výcvik a navečer zajmout dva špiony – nedali se lehko. Večer ještě byla instruktáž o neprůstřelných vestách, plynových maskách, vojenské technice, atd..

Po rozcvičce a snídani jsme dostali hlášení z velitelství o našem sestřeleném letounu převážejícím tajné dokumenty. Byla tu velká šance, že přežil i pilot. Okamžitě nastal poplach. Byli jsme vybaveni vysílačkami, nosítky a detektorem kovu pro případ, že bychom narazili na minové pole (samozřejmě že jsme narazili). Protože šlo o záchrannou misi, zbraně jsme opět nedostali. Při cestě na udané souřadnice nás přes vysílačku popoháněli šéfové ze základny. Ještě než jsme dorazili na místo, nás zarazila nepřátelská hranice a na ní minové pole.

Zalehli jsme v dostatečné vzdálenosti a dopředu vyslali družstvo s minohledačkou. Skupinka za sebou táhla provázek, takže jsme měli přehled o vyčištěném prostoru a mohli jsme se v hledání min prostřídat. Ještě, že na nás velitelství nešetřilo a pořídilo nám kvalitní detektor a nemuseli jsme hledat miny jako v Rusku. Štěstí jsme měli i v počtu nalezených min. Detektor odhalil jen dvě a ty jsme snadno zneškodnili. Další tam buď nebyli, nebo jsme je neodhalili.

Než jsme se dostali přes minové pole, podařilo se nám zachytit na vysílačce nouzové volání sestřeleného pilota. Byl zraněn. Noha na několik kusů a prý i něco s žebry. Snažili jsme se od něj dovědět i něco o jeho poloze, ale moc nám nepomohl. Akorát nás varoval o nepříteli, který obchází okolo jeho úkrytu a také po něm pátrá. Začala hra o čas. Urychlili jsme čištění minového pole a hned jak jsme se dostali skrz něj za hranice, rozjeli jsme pátrání. Párkrát jsme museli ustoupit zpět za hranice, kvůli blížícímu se nepříteli. Jednou nás nepřítel tak překvapil, že Jiřík vyletěl jako střela a nechal v lese obě boty. K pátrání po pilotovi se přidalo ještě pátrání po botách. Nebylo moc úspěšné. Druhou botu nalezla až odpoledne pátrací skupinka vedoucích.

Asi po půl hodině jsme nalezli zraněného pilota. Poskytli jsme mu první pomoc a naložili ho na nosítka. Následoval obtížný transport na základnu. Na základně pilota převzali doktoři a my dostali najíst.

Po obědě přišlo varování o blížící se hygienické prohlídce, proto jsme si poklidili věci. Právě včas, protože hned na to přišel pan „P“ a pan „I“ a co se jim nelíbilo, tak to vydesinfikovali po svém.

Zbytek dne jsme strávili hrami na základně, případně plněním individuálních úkolů, za které jsme mohli být povýšeni. Během večera se nic zvláštního nestalo a my si mohli odpočinout na další náročný den.

(Další foto)