Chaloupka Kramolín

7.8. - 17.8. 2012

Do Kramolína nás povolal trpasličí král Snorl I., abychom posílili zdejší hlídky, jejichž posláním bylo střežit zlaté doly. Proč Snorl potřeboval hlídky posílit? To jsme netušili zpočátku ani my. Prostě se v okolí zlatých dolů začaly dít podivné věci, nikdo ale nic konkrétního nevěděl. Měli jsme tomu přijít na kloub… Snorl si nás předvolal před svůj trůn a cesta to nebyla jednoduchá, procházeli jsme lesy, brodili se, překonávali houštiny a to vše s židlí pro samotného krále. Ten nás uvítal a lehce nastínil důvody naší přítomnosti.

Jelikož jsme byli trpaslíci zelenáči, čekal nás i drsný výcvik, který měl prověřit naši fyzickou zdatnost a pak jsme se učili ovládat meč a štít. Výcvik vyústil ve velký turnaj, muž proti muži, trpaslík proti trpaslíkovi. Byla to řež. Po obědě nás ale zaskočil zraněný soukmenovec Frikk Gylgehemm. Sotva se plazil. Začal vyprávět o tom, jak ho cosi sledovalo při práci v dolech a pak ho to pronásledovalo až do lesa, prchal, co mu jeho trpasličí nohy stačily, ale zastihlo ho to. Pak si již nic nepamatoval… Celou událost nám přiblížilo až zvláštní vydání „Zlatá Hora Gazette“, kde se reportéři celému případu podrobně věnovali. Kupodivu ale nikdo nemohl s jistotou říci, co se to vlastně tam hluboko v útrobách země, tedy ve zlatém dolu trpaslíků, stalo. Celou vesnicí začal obcházet strach a mrazivé očekávání…

Následujícího dne jsme se vypravili prozkoumat místo činu. Frikk Gylgehemm byl přepaden v lese a podívaná to opravdu nebyla příjemná. Po zemi se válely různé předměty – mlýnek na maso, struhadlo, zakrvácená vývrtka, tenisová raketa a další. V celém tom chaosu jsme museli prokázat detektivní schopnosti, rychle se zorientovat, zapsat si poznámky, prozkoumat vše do nejmenších detailů… Poté jsme se vrátili na chalupu a ze získaných poznatků začaly vznikat nejrůznější teorie o tom, jak k celé události došlo. Podrobnou rekonstrukci případu jsme předvedli detektivu Columbinovi, jenž na nás neustále dotíral svými rýpavými otázkami. Nicméně byl s výsledky našeho pátrání spokojen a informoval o našich pokrocích trpasličího krále.

Jenže celý případ se začal komplikovat. Zjistili jsme, že mezi věcmi na místě činu se všemu vymykal jakýsi kus látky s koženými řemínky. Všem nám vrtalo hlavou, co by to mohlo být. Až Snorl nám poskytl uspokojivou odpověď – „Jedná se o skřetí nárameník.“, řekl. Skřeti? Co ti s tím mají společného? To nikdo nevěděl, proto jsme se na radu Snorla vypravili na dlouhou cestu, abychom získali nějaké informace od skřetího krále.  To jsme ještě nevěděli, jak obtížný úkol nás čeká. Vyrazili jsme s „plnou polní“ až k Blaníku. Pod Malým Blaníkem jsme se ale s přicházející nocí utábořili a až celý kraj pohltila černá tma, podnikli jsme nebezpečnou cestu do zříceniny krále skřetů. Ale ten tam nebyl. Pouze jeho pohůnek, který se strašlivou sekerou bránil jakési cáry pergamenu popsané skřetím písmem. Překonali jsme strach a svedli s ním urputnou bitvu, ze které jsme vyšli jako vítězové! A navíc jsme se zmocnili i deníku skřetího krále. Když jsme pak uléhali pod širé nebe plné hvězd, hlasitě jsme si oddychli, že vše dobře dopadlo. Když se těsně před svítáním spustil déšť, ukryli jsme se pod stromy. Později jsme vyrazili na Blaník a čekal nás návrat domů.

V neděli jsme měli mši svatou ve zdejší kapličce, kterou sloužil otec Jarda Mikeš – naše příjemná návštěva. Ten nám také před odjezdem daroval šifru k rozluštění deníku skřetího krále. Zjistili jsme, že za všemi těmi podivnými událostmi stojí právě skřeti. Jejich vůdce se rozhodnul, že trpaslíky z dolů vyžene, sám je obsadí a tím si dopomůže k obrovskému bohatství! To jsme samozřejmě nemohli jen tak nechat.

Nejprve jsme přepadli karavanu, která vezla skřetům dračí vejce. Ty se jim nesměli dostat do rukou. S draky, které si chtěli odchovat, by byli pro nás nepřemožitelní. Jednalo se o náš první větší boj se skřety, a ač se urputně bránili a neustále na nás pokřikovali nesrozumitelnou řečí, našli jsme slabinu v jejich obraně a po delší době se s nimi vypořádali.

Nedlouho poté nás čekalo konečné rozuzlení všech zdejších záležitostí. Skřetí posel nám nabídl návštěvu jeho krále. Přijali jsme. Skřetí král je hulvát a nezná základy slušného vychování. Jen řve, plive kolem sebe a vzteká se. Nicméně nám dal zajímavou nabídku – pokud porazíme ve vyrovnaných soubojích jeho nejlepší válečníky s jejich hrozivými zbraněmi, odtáhne pryč od zlatých dolů a trpaslíci budou zachráněni. Po podrobné rozvaze jsme mu na to kývli. A pak to začalo. Jednotlivé skupiny (Trpasličí četa, Trpasličí zásahovka, Předčasně prchající a Drsní trpaslíci) po sobě vstupovali do arény, kde je čekali rozzuření skřeti mávající kolem sebe palcáty, sekerami, palicí, řemdihy a vůbec vším možným. Boj to byl v celku vyrovnaný, ale díky našemu odhodlání a díky tomu, že za námi stála pravda, jsme je porazili! Sice jsme věděli, že skřetí slovo nemá žádnou váhu a že to jsou prohnilí nepoctivci, ale že jsou až tak zkažení, to jsme netušili. Představte si, že ten jejich povedený král, který nám před souboji dal jasné slovo, se nyní vzteky málem rozskočil, pak se začal děsivě smát, chopil se svého meče a dal svým poraženým bojovníkům jasný příkaz: „Rozsekejte je!“. Podvedl nás. Ten zbabělec. Chvíli nám trvalo, než jsme v nastalém zmatku sebrali nějaké zbraně a vůbec si uvědomili, co se děje. Byl to chaos. Nakonec se nám podařilo přemoci skřetího krále a sebrat mu jeho talisman – děsivě vypadající zombie-opici, bez které byli skřeti ztracení. Po našem velkém vítězství jsme se vrátili na chalupu a společně s naším králem slavili to, že pravda a dobro zvítězilo. Král nám za odměnu daroval prastarou mapu, kde byla vyznačená místa s indiciemi k dávnému a pověstmi opředenému pokladu.

Takže o zábavu na celý následující den jsme měli postaráno. Indicie jsme složili dohromady a díky nim našli místo, kde byl poklad zakopán. Pak se už stačilo chopit lopat a krumpáčů a truhlu vykopat. Byla až po okraj plná cenností – pro každého tričko, sladkosti,… Pak jsme usedli k ohni, kde se již točilo a grilovalo celých 7 kuřat, zkrátka ta pravá trpasličí hostina!

Děkujeme za možnost prožít letošní chaloupku na tak krásném místě, jako je Kramolín. Děkujeme za velkou vstřícnost a ochotu. Na Kramolín budeme ještě dlouho rádi vzpomínat.