Je vedro k zalknutí. Po čele pod ochrannou maskou pomalu stékají krůpěje potu. Už půl hodiny ho něco svědí pod pravou lopatkou. A ke všemu to tiché, zlověstné bzučení. Přesto se stalker nemůže pohnout ani o píď. Nemůže se ani převalit do pohodlnější polohy – ne teď, když opodál slídí vojáci v těch svých pitomých ochranných oblecích. Vždyť svítí do dálky a křičí „tady jsem“! To by na sebe žádný stalker nikdy nevzal. Ne, stalkeřina je plná plížení, plazení a pak dlouhého čekání bez hnutí.

„Jsou na to moc měkký,“ brble si stalker pod fousy. „Takovej Velkej Joe, ten se jich nikdá nebál. Jenže kde je mu teď konec…“ A ke kapkám potu se připojí i slza smutku – vždyť Joea, toho zkušeného stalkera, který mu byl jako otec, dostala teprve minulý týden Komáří mýtina..

Inu, taková Zóna, to není žádná sranda, jak poznalo šest borců, kteří se odhodlali do ní vypravit. Hlavně její účinky na psychiku člověka... 

Ubytovali jsme se v jedné polorozbořené hospodě na kraji Zóny (tomu vydřiduchovi hostinskému jsme ale stejně museli dávat naše krví zaplacené peníze). Tehdy jsme ještě netušili, do čeho jdeme…
Avšak výcvik nastal záhy – střelba, lezení, přenášení zmutovaných kamarádů, rozdělávání ohně – to vše samozřejmě za drastických účinků Zóny.

Stejně jako ostatní stalkeři my jsme přijeli s jediným cílem – vydělat prachy. Hodně prachů. Až postupem jsme si začali uvědomovat, že mezi námi zuří tajná bitva dvou znepřátelených frakcí: Frakce Vědců, kteří se snažili získat Monolit (údajný generátor celé Zóny), odborně ho demontovat a zbavit tak lidstvo této hrozby. Naproti tomu frakce Mafiánů chtěla Monolit jen přesunout na bezpečné místo a tam potají (bez slídilů a zlodějíčků) těžit z nálezů v Obnovené Zóně.

Kde však sehnat takový Monolit? Ukázalo se, že je rozeset různě po zóně. Za některými kousky jsme se museli vypravit až do jejího srdce a čelit tak na vlastní kůži Toxickým srážkám či Komáří mýtině. Jiný kousek se dal nalézt u překupníka.

Za jedním jsme se dokonce vypravili do jednoho starého dolu – byl to krásný výlet i po té, co jsme zjistili, že tato informace byla mylná a v dolu už žádný monolit není. Alespoň jsme oškubali ty dva stalkery, které jsme sledovali cestou..

A ještě jedna cenná informa- ce, kterou jsme získali cestou: Bez spacáku do lomu nelez! Naštěstí ranní koupel leccos spravila J

S nepřátelskou frakcí jsme samozřejmě nesoutěžili jen v počtu nalezených monolitů – to není pro chlapy. Využili jsme toho, že každý stalker je pro případ mutantího přepadení až po zuby ozbrojen a šli jsme si to párkrát na férofku vyříkat. I když štěkala hlavně naše ákáčka .

 Nakonec jsme byli už jen pár krůčků od svého cíle – zbývalo najít poslední dílky skládanky. …  Ptáte se mne, jak to všechno dopadlo – zda se vědcům podařilo lidstvo ochránit či zda na černém trhu můžeme narazit na ta šikovná udělátka ze Zóny? Po urputném boji jsme se rozešli smířeni – každý z nás si kousek toho Monolitu odnesl.  A tak je monolit prozatím deaktivován. (alespoň do doby, kdy se jedna frakce rozhodne vrazit té druhé kudlu do zad)  

A s posledním bouchnutím do bubnu – nashle za rok!