Kdesi v pohraničí Československé socialistické republiky se skrývá německá teroristická skupina. Jejími členy jsou vojáci a důstojníci 3. říše, kteří odmítají kapitulaci jejich vlasti a tajně kují plány na pomstu. A pomsta se zdá být na dosah – právě se jim totiž podařilo z výzkumných laboratoří USA ukrást jadernou bombu…

Ještě že si v CIA vedou seznam vhodných kandidátů na agenty v terénu. Na povolávací rozkaz jich odpovědělo rovnou 21 a tak jsme na základnu na faře v Orličkách vyrazili v hojném počtu. Tajemný pan M (styčný důstojník s Langley, v němž má CIA své sídlo) nováčky nijak nešetřil – po krátkém výcviku základních dovedností (od střelby, přes pohyb v terénu, šifrování a kódování zpráv až po uvázání poctivé agentské kravaty J) přišla první mise – zajistit podezřelé jihozápadně od Orliček.

Přes veškerou snahu o tichý pohyb ztemnělým lesem jsme však dorazili pozdě. Na místě už jen doutnal oheň, v němž se pálily jakési dokumenty. Z rádia vyhrávaly německé šlágry, po zemi se válela vojenská výstro... Místo jsme tedy zajistili a zajistili jsme také proviant – celé kolo pravých Wurstů, které jsme společně zlikvidovali (kdo by se s nimi tahal na chalupu, že?). 

Po té, co jsme na druhý den postavili základny s vysílači a obeznámili Langley se svým neúspěchem, nezbývalo než vyčkat dalších rozkazů. Naštěstí nám čekání zpříjemnily vzkazy žen a dívek hrdinným vojínům kdesi v Evropě. Hlasy Emy, Hedviky, Agáty či Madlene z daleké vlasti za mořem zvedli v mužstvu  morálku natolik, že druhý den s chutí vyrazila splnit další rozkaz – odevzdat získané dokumenty do mrtvé schránky někde pod Suchým vrchem. (Přesné umístění mrtvé schránky odhalil samozvaný kartograf amatér Karel Mapička, jemuž tímto děkujeme!)

 Abychom dostáli svému krytí (turisté poznávající krásy československého pohraničí), nemohli jsme nezastavit se na prohlídku tvrze Bouda. Večer pak bylo do chalupy daleko, přenocovali jsme proto před jedním z bunkrů uprostřed lesů pod Suchým vrchem. (Ten naštěstí nakonec dostál svému jménu a i přes jisté srážkové obavy a podvečerní dešťové výhružky zůstali jsme do rána suší.) Druhý den našeho výletu jsme již odhodili plnou polní do přistavené kolony vozidel (čítající jedno vozidlo šoférované obětavými kuchařkami) a jen tak na lehko jsme mohli vyrazit do Vojenského muzea Králíky.

Dnem po našem návratu byla neděle, během níž jsme mohli mezi sebou přivítat stejně jako v minulých letech o. Jaroslava Mikeše. Spolu s ním jsme slavili mši svatou v nedalekém lese. Po ní nám čekání na oběd zpříjemnil vyprávěním o tom, jak ho (za minulého režimu) sledovali opravdoví agenti Státní bezpečnosti či jak se kvůli nim muselo na chaloupky jezdit tajně…  O. Jaroslav za své vyprávění a my za poslouchání jsme pak byli odměněni vskutku opravdu obědem (Zde musím vypíchnout, že jsme si po celou dobu ve starostlivých rukách našich tří kuchařek jedli vskutku královsky!) Po něm však došlo ke dvojímu vyhnání – nejprve nás ze hry vyhnala bouřka. Poté Langley potvrdilo příjem zachráněných dokumentů a pro rozhodnutí o dalším postupu si vyžádalo Mácu alias samozvaného odborníka Karla Mapičku.

Čekání na další pokyny jsme vyplnili mj. tréninkem deaktivace bomby a posléze i kontaktem s agentem Bořkem, který strávil pět dní mimo základnu snahou o lokalizaci nepřítele. S jeho pomocí jsme zjistili, že cíl naší neúspěšné mise z prvních dní nebyli teroristi – byli to vědci, kteří byli teroristy uneseni a ke spolupráci nemilosrdně donuceni. Přesto se odvážili k útěku a sabotáži podlých teroristických plánů. Bohužel pro náš neúspěch ve výše zmiňované misi, museli jsme nyní napravit svou chybu a jadernou bombu získat jiným způsobem.

Nejprve jsme z Langley letecky obdrželi podpůrný proviant, abychom přežili v nadcházející bitvě. (Bohužel zásobovací letadlo bylo sestřeleno a materiál skončil na nepřátelském území.. Naši schopní agenti si však i s touto nepříjemností s přehledem poradili.) I když jsme na druhý den zůstali oslabeni, neboť dva z agentů utrpěli lehká válečná zranění v předchozích střetech a byli proto upoutáni na lůžko v nedaleké polní nemocnici, zákeřné teroristy jsme nakonec udolali a získali jadernou hlavici zpátky do držení USA.

 Před námi tak stál poslední úkol – dopravit bombu do bezpečí našich tajných vojenských výzkumných center dřív, než o bombu projeví enormní zájem Rusové. Přivolaný pyrotechnik-amatér Štefan Bombička (i jemu tímto děkujeme!) provedl základní kroky deaktivace a rozdělení štěpného materiálu na 4 části již o nekritickém množství. Na našich agentech v silné nepřízni počasí pak bylo doručit inkriminovaný materiál do rukou styčného agenta, který jej pak převezl do povolaných rukou již na americké půdě.

Za hrdinnou oddanost naší věci a naší vlasti byli pak všichni agenti vyznamenáni medailí Za vynikající služby, kterou samozřejmě doprovází i materiální odměna J. A aby měli svůj metál na čem hrdě nosit, obdržel na druhý den každý agent svůj vlastní smoking.

Svůj úkol jsme v Orličkách splnili a svět byl zachráněn. Byl tak už nejvyšší čas vyrazit vstříc dalším misím a dalšímu dobrodružství!