Nejdůležitější část pátečního programu, dostat se do Březí dřív než o půlnoci, se díky famózním řidičům a řidičkám, povedl. Ale po chvíli pobytu na faře jsme zjistili, že místní faru obývá záhadný duch, který nám pořád zamykal a odemykal dveře mezi kuchyní, jídelnou a chodbou. Naštěstí vždy zamkl jen jedny z těchto dveří, takže se pořád dalo dostat do všech místností, jen občas musel jít člověk delší trasou. 

Vaření večeře se chopili kluci a v plánu byla klasicky, jako na všech víkendovkách, gulášová polévka. Bohužel, brambory do ní byly tou dobou ještě na poli, takže si šéfkuchaři museli poradit bez nich. 

Potom, co po večeři přijely brambory, a i posledních pár opozdilců, jsme se seskupili a hromadně si povídali o otázkách života, vesmíru a vůbec a diskutovali o nich. A to, co bylo na tom povídání taky skvělé, mělo poměrně výraznou citronovou chuť a sladký krém na vršku. 

   

A když už byl ten hezký, temný večer, tak jsme ho nemohli nevyužít na pořádnou noční hru. Ač byli všichni unavení jak hroši, tak jsme se ještě na pár hodin vydali na louku do tmy a tam pobíhali sem a tam a zjistili, že nejlepší pirátskou loď měli Šalut s Markét. No a pak šup do spacáků.

Ač jsme toho moc nenaspali, strašně brzo ráno se dvě až moc aktivní dámy chopily kytary a jaly se všechny vzbudit.

 

Po probuzení bylo i krátké protažení se, ale naštěstí to, co doprobralo opravdu všechny, byla pořádná snídaně. No a potom se každý chopil toho, co uměl nejlépe. Proto slečny pod vedením Šaluta a Dejva vyrazily do lesa pro dřevo a pánové vtrhli do kuchyně připravovat oběd. Nevím, zda to byla od pánů nějaká skrytá snaha vzdoru, ale v průběhu víkendovky bylo možné zaslechnout i tento vtip, a nejen jednou.      

"Víte proč je DÁMA v šachách tak silná postava?"
"Protože šachovnice připomíná podlahu v kuchyni."

No, každopádně se ukázalo, že dámy jsou velmi silné postavy i jinde, než jen v kuchyni. Obzvlášť, když v ruce drží sekeru. 

   

V sobotu odpoledne jsme si zahráli hru, při které někdo ztratil buď nějakou schopnost, případně se musel spolehnout na ostatní členy skupiny a díky spolupráci tak zvládnout projít bludištěm.

 

A protože se tento den v roce běžně pálí čarodějnice, program na večer byl jasný. Ale na víkendovce byly samé princezny, tak jsme si jen opekli špekáčky, zpívali a povídali si u toho. A na konci dne, úplně před spaním, jsme zas měli menší problém s duchem, ale nakonec jsme ho zahnali a dveře si už zamčít nenechali. 

 

V neděli jsme šli oslavit to, že je neděle, na mši svatou v místním kostele. Následovala venkovní snídaně a po ní politická diskuze o obsazenosti parlamentu a jednotlivých členech. Mezitím se Natka s Rézi a Šalutem chopili přípravy oběda. A po obědě už jsme jen vše uklidili do původního stavu a vrátili se do náručí našich maminek.  



A na závěr jeden přírodovědný poznatek z místní fauny. Až někdy pojedete do Březí, dejte si pozor na původce štěkotu. Dost pravděodobně se stane, že to se psem nebude mít nic společného. Dá se ono známé přísloví modifikovat na "Dítě které štěká, nekouše?" nebo "slepice, která štěká, nekouše?" Nevíme, to musí zjistit zase někdo jiný, kdo se do oněch končin vydá. 

Za účastníky Kívdul