Řeka Morava to byla tentokrát,
v Postřelmově se náš příběh začal psát.
Tam jsme se setkali v podvečer středeční,
a ráno vyrazili jsme vzhůru pěně a vodě zurčení.

A hned první den několik z nás okusilo, jak voda nejen vypadá na pohled, ale jaká je i na omak. Příjemně chladivá. Domluvili jsme se totiž s počasím, že má být pěkné, tak taky takové bylo, proto ochlazení přišlo velmi vhod. Stejně tak přišel velmi vhod stánek s občerstvením, kam několik z nás při pauze na oběd zavítalo, a dalo si něco dobrého. Dobroty měli ale i ostatní, kteří se ve skupinkách ládovali řízky, chleby s nutelou, salámy, sýry a tak podobně. Odpoledne poté jsme zdárně dopluli až do našeho místa noclehu, Moravičan.

Za příjemných zvuků šumící řeky a ševelení projíždějících vlaků v povzdálí jsme opekli na ohni buřtíky a zdárně přespali. Ráno jsme vyrazili dál na cestu, jejímž cílem bylo tábořiště Hynkov. Cesta byla opět krásná, zákruty řeky nám odhalovaly kousek po kousku naší trasu a její nástrahy. Přenášení, přelézání, podplouvání, podlézání, podplavávání, vše co si jen jde představit, jsme ale zvládli. Cestou se pořádal i lov kachen, ale ochránci zvířat v tom lovcům zdárně bránili a na konci dne odcházeli s prázdnou. Dobře jim tak, uličníkům.

Zážitek z přespání v Hynkově byl podpořen hezkým hudebním doprovodem tradiční moravské muziky. Pár z nás ovšem tuto hudební vložku neocenilo a nebylo tak nadšených. A ráno, po mírném deštíku, jsme vyrazili na poslední část naší expedice. V Horce nad Moravou jsme s lodí nejen pluli na vodě, ale také jsme pluli s lodí na přívozu a také jsme jeli s lodí na vozíku. A i díky tomuto všemu jsme zdárně dorazili až do Olomouce, kde jsme se vylodili, naložili do aut a rozprchli se domů, do měkkých postelí a k výtečnému jídlu. Tedy, asi jak kdo. Já rozhodně.

A pár fotek z výpravy zde.

Za účastníky Kívdul