Večer, po seznamovačce přišly víly – chtěly se s dětmi poznat, a tak si s nimi zahrály několik her. Společně se navečeřeli a pak se stalo něco děsivého…

tři víly přiběhly zděšené, že viděli čarodejnice. Zůstaly s dětmi a vydaly se čarodějnice špehovat. Víly děti přesvědčovaly, že čarodějnice jsou zlé. Byla to ale pravda?

Víly působily hezky, mile a láskyplně, al šlo jim jen o manipulaci s dětmi…

V noci, když už děti spaly, přišly čarodějnice. Vzbudily je a řekly jim, že naopak víly jsou zlé, a vyzvaly děti, aby si to samy ověřily. Děti se tedy ve dvojicích vydaly v úplné tmě na odposlouchávací mise – mladší do sklepa, starší na hřbitov. Zjistily, že víly chtějí ukrást měsíc z oblohy a následně i ovládnout svět – a že s pomocí dětí se jim to může podařit.

Ráno po rozcvičce (kde si ti odvážnější i zaběhali) a po vydatné snídani plné buchet přišly znovu čarodějnice a ptaly se dětí, co zjistily. Společně se domluvili na plánu – děti budou před vílami hrát divadlo, aby si víly myslely, že jsou stále na jejich straně.

Děti to zvládly skvěle. Po chvíli přišly víly a požádaly je o pomoc – bylo potřeba nasbírat suroviny v běhací hře a následně z nich postavit stroje na ovládnutí měsíce. Děti vše splnily ještě před obědem.

Po poledním klidu přišly čarodějnice znovu a chtěly vědět, co po nich víly chtěly. A tehdy vyšlo najevo, že děti nemile vílám opravdu pomohly postavit stroj na ukradení měsíce… a tak začalo velké šílenství.

Děti musely získat informace o vílách – kde a kdy budou – aby mohly měsíc získat zpět a vrátit ho na oblohu (a ideálně to celé ve zdraví zvládnout). Informace získávaly pomocí hry „tichá pošta“ na dlouhou vzdálenost.

Pak bylo potřeba sestavit plán. To děti zvládly pomocí scének ve skupinkách. Po večeři přišla realizace: nejdříve bylo nutné zhasnout všechny majáky, kde už číhaly zlé víly. Děti se musely plížit tmou, aby vše zvládly. Po úspěšném zhasnutí tří vzdálených majáků zjistily jak slibovaly víly, kde se měsíc nachází – nahoře na kopci, pod silnou ochranou víl.

Čarodějnice ale měly také své možnosti, a tak daly dětem „zbraně“ – v tomto případě meče. A pak to začalo…

Děti za hlasitého křiku vyrazily proti vílám. Víly proti takové přesile nic moc nezmohly – děti je zajaly a měsíc získaly zpět. Juchů!

Další den ráno, po rozcvičce a snídani ve spacákách, jsme se ještě společně vydali do kostela. Poté se děti vydaly dát měsíc hvězdáři, kterého znaly čarodějnice. Po společných hrách – buldoci pro odvážnější a hopčí skok pro ty méně zapálené do boje – hvězdář vrátil měsíc zpět na oblohu.

A tím se uzavřelo jedno velké dobrodružství a my se vrátili zpět do běžného života.